Tři oříšky pro Popelku

Když jsem si pořídila zahradu, ihned se mi nabízela myšlenka a touha, že co nejdříve zasadím svůj první strom. Stromy miluju a mám ke všem zvláštní vztah. No, někdy si s nimi i povídám. Působím, pravda, občas lehce jako cvok, ale je mi to srdečně jedno.  V mé zahradě je mnoho ovocných stromů, nicméně toužila jsem po... Continue Reading →

Reklamy

Čtyři (k)roky do vzpomínek

Konec listopadu 2013, hekticky letí čas a já dennodenně koukám do katastrálních map. Pozemek je zaplacený, papíry vyřízeny, teď jen napjatě hlídám, kdy se v těch mapách objeví na jednom malém kousku moje jméno. Pak přijde ráno, kdy znovu otevírám web katastru, už zpaměti vyťukám parcelní číslo… a jo, jo, jooo, je to tam, je tam... Continue Reading →

Kdo má židli (nebo maringotku), ten bydlí.

Dnes se uchyluji k dílu spíše popisnému, protože zjišťuji, že pokud vyslovím slovo maringotka, dívají se na mě lidé převážně pohledem „…si spadla z Marsu?“, „Bydlíš v maringotce? Kramářský maringotce?“, „Tos, chuděro, dopadla.“ a jiné spíše podhodnocené pohledy. Málokdo však měl to potěšení do skutečné maringotky osobně nahlédnout, natož v ní pak přebývat. Tak všem odpouštím ten údiv a... Continue Reading →

„…oni si tam plavou s nakloněnou hlavou…

„Když nemám co na práci, tak pozoruju krtky, jak marně čas utrácí, když dělaj ty svý hrudky…“ No, ano. Tahle písnička mi často běží na zahradě hlavou. Teda ne, že bych neměla co na práci, ale užívám si často ty krásný chvilky, kdy sedím s hrníčkem kafe na schodech maringotky, kochám se stále neotřelým výhledem. Jak... Continue Reading →

Komu se nelení, tomu se „kamení“

Mám ho!!! Našla jsem další kámen, který se mi hodí do zahrady, ze kterého mohu tvořit (zídku, taras, či cestičku). Je úžasnej, krásnej, ale taky hodně velikej. Tak a teď jak ho jen přemístit…? Tyhle objevy a úvahy mám na zahradě často. Jsem totiž ujetá na kameny. Žádné drahé kamínky, žádný drobný štěrk, prostě obyčejný... Continue Reading →

…natáhni si Sáru :-)

Jsem ukrutnej nevstávalík. Ráno mám nastaveno několik budíků, různé druhy zvonění, přes to je všechny zvládám úplně v pohodě zamáčknout a sladce chrním dál. Myslím, že na moje ranní vyhrávání a zvonění, je celý panelák vzhůru a sousedé mě proklínají, mě by však nerozhodila ze sladkého snění ani rána z kanónu. Ostatní tvorové u mě doma... Continue Reading →

„T“ jako traktor aneb jak jsme táhli maringotku

Nastal den „D“, vstávám brzy, skáču do auta a metelim, co to dá, po malých silničkách do vesničky, kde mám spicha s pánem, který mi svým traktorem odtáhne maringotku. V duchu jásám a těším se. První menší potíž byla v tom, že jsme místo setkání pochopili každý jinak a oba trpělivě čekali na druhého na jiném konci dané... Continue Reading →

(ne)mám ráda modrou

Rozhodnutí, pořídit si na zahradu přístřešek, domeček, chatičku nebo cokoli, kam se mohu uchýlit, dostalo hned na počátku menší trhlinky, které se velice rychle začaly měnit ve velkou paniku, že hned tak něco neseženu. Pravda je, že jsem nedisponovala příliš velkým finančním obnosem a hlavně jsem vůbec netušila, co mé, dle mého mínění snadno splnitelné... Continue Reading →

„Chčije a chčije“

„Chčije a chčije“. Trefnější výraz, než je tato filmová poznámka, asi momentálně nemůžu použít. To je prostě tak - pořídíte si krásný místo na relaxaci, úžasný výhled, spousty prostoru pro seberealizaci ohledně zahradničení a tak podobně. Naplánujete víkend, naložíte auto po střechu nářadím, materiálem a dalšími nezbytnými věcmi a vyrazíte. Na místě vše vyložíte, chvíli... Continue Reading →

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑